Dlouhodobé trendy Životní podmínky

Dostupnost bydlení v Evropě

Když náklady na bydlení pohltí příliš velkou část příjmů

Dostupnost bydlení je jedním z nejzřetelnějších ukazatelů tlaku na rozpočty domácností. Tato stránka sleduje housing cost overburden rate napříč zeměmi EU a EFTA v letech 2010 až 2024. Ukazatel měří podíl lidí žijících v domácnostech, kde náklady na bydlení přesahují 40 % disponibilního příjmu.

Časová řada ukazuje, jak se tlak nákladů na bydlení vyvíjel v čase: které země zůstaly strukturálně problematické, které se zlepšily a kde se tlak na dostupnost bydlení v posledních letech zvýšil. Nejnovější mapa a tabulka pak poskytují přehled posledního dostupného roku.

Prozkoumejte data

Klíčové poznatky

Řecko zůstává jasným odlehlým případem

V roce 2024 zaznamenává Řecko zdaleka nejvyšší housing cost overburden rate, téměř dvojnásobný oproti dalším zemím v žebříčku.

Vysoké příjmy nezaručují nízký tlak

Země jako Norsko, Švýcarsko nebo Dánsko ukazují, že tlak nákladů na bydlení může zůstávat vysoký i v bohatých ekonomikách.

Některé země se výrazně zlepšily

Rumunsko a Chorvatsko zaznamenaly mezi lety 2010 a 2024 největší poklesy, což ukazuje, že tlak na dostupnost bydlení může v čase výrazně klesnout.

Klíčová srovnání

Vybrané poznatky z datasetu housing cost overburden rate za období 2010–2024.

Nejvyšší bytová zátěž v roce 2024 Řecko 28.9% podíl přetížené populace
Nejnižší bytová zátěž v roce 2024 Kypr 2.4% podíl přetížené populace
Největší nárůst, 2010–2024 Řecko +10.8 procentního bodu, 18.1% → 28.9%
Největší pokles, 2010–2024 Rumunsko -11.1 procentního bodu, 15.8% → 4.7%
Nejvyšší vrchol, 2010–2024 Řecko 45.5% v roce 2015
Nejstabilnější trend Finsko 0.5 směrodatná odchylka, 2010–2024

Rozšířená analýza

1) Dostupnost bydlení je měřena tlakem na příjmy

Housing cost overburden rate se zaměřuje na lidi žijící v domácnostech, kde náklady na bydlení přesahují 40 % disponibilního příjmu. Tím se tento ukazatel liší od samotných cen nemovitostí nebo nájmů: zachycuje vztah mezi náklady na bydlení a příjmy domácností.

Prakticky to znamená, že vyšší hodnota ukazuje větší podíl populace vystavené nadměrnému tlaku nákladů na bydlení. Proto je ukazatel užitečný pro porovnávání dostupnosti bydlení mezi zeměmi s velmi rozdílnými příjmy a bytovými systémy.

2) Rok 2024 ukazuje výrazné rozdíly mezi zeměmi

V posledním dostupném roce výrazně vyčnívá Řecko s housing cost overburden rate na úrovni 28.9 %. Následují Norsko (15.4 %), Švýcarsko (15.3 %) a Dánsko (14.6 %).

Na opačném konci žebříčku má nejnižší hodnotu Kypr (2.4 %), následovaný Chorvatskem (3.7 %) a Slovinskem (3.8 %). Rozdíl mezi nejvyššími a nejnižšími hodnotami tak zůstává velmi výrazný.

3) Řecko vykazuje dlouhodobé strukturální zhoršování

Největší nárůst mezi lety 2010 a 2024 zaznamenalo Řecko, kde ukazatel vzrostl z 18.1 % na 28.9 %. Časová řada navíc ukazuje ještě výraznější vrchol v roce 2015, kdy housing cost overburden rate dosáhl 45.5 %.

Tento vývoj naznačuje strukturální problém dostupnosti bydlení spíše než krátkodobé výkyvy. Řecko zůstává jedinou zemí v datasetu, kde bylo v roce 2024 více než čtvrtina populace vystavena nadměrné bytové zátěži.

4) Zlepšení je možné, ale neprobíhá všude stejně

Některé země se vyvíjely opačným směrem. Největší pokles zaznamenalo Rumunsko, kde ukazatel klesl z 15.8 % v roce 2010 na 4.7 % v roce 2024. Výrazně se zlepšilo také Chorvatsko, které kleslo z 14.1 % na 3.7 %.

Tyto změny ukazují, že tlak nákladů na bydlení může v čase výrazně polevit. Celkový obraz však zůstává smíšený: zatímco některé země se zlepšily, jiné — včetně několika bohatých ekonomik — zaznamenaly rostoucí tlak nákladů na bydlení během stejného období.

Jak tento ukazatel číst

Housing cost overburden rate měří podíl lidí žijících v domácnostech, kde náklady na bydlení přesahují 40 % disponibilního příjmu. Je užitečný pro porovnávání tlaku na rozpočty domácností, nezachycuje však všechny aspekty dostupnosti bydlení. Kvalita bydlení, přeplněnost, lokalita, podmínky hypoték, regulace nájmů i složení domácností mohou ovlivňovat, jak je dostupnost bydlení v každodenním životě vnímána. Island a Lichtenštejnsko nejsou zobrazeny, protože v použitém datasetu nebyla dostupná srovnatelná data.